Zsv 4.C 2026-27
Stát
- Organizované společenství lidí trvale žijících na určitém (ohraničeném) území
- znaky států:
- Ohraničené území
- Státní moc
- Občané a obyvatelé
- Ozbrojená moc (policie a armáda)
- Právní subjektivita (stát je uznávaný)
- Státní suverenita (svrchovanost)
- stát má úplnou, nejvyšší mox nad svými občany - ti musí respektovat právní předpisy
Sociologie
- Vznik v 1. Desetiletí 19.st
- zakladatel: August Comte
- Filosof, sociologie
- stoupenec tzv. Pozitivizmu (= důraz na jasná, přesná, konkrétní fakta a odmítání pouhých domněnek)
- dodnes základní přístup v sociologii
- věda o společnosti
- Průmyslová Revoluce > velké změny ve společnosti (z venkova do měst) > alkoholismus, sebevraždy apod. > Nutné řešit > sociologové
1. Období sociologie (tzv. Období velkých teorií/osobností)
- cca 1840-1920
- autoři:
- Karl Marx
- Teorie tříd a třídního boje
- vznik Komunismu
- Max Weber
- Položil základy sociologického uvažování o politice
- Vilfredo Pareto
- Teorie ELIT
- zabýval se problematikou politických elit
- Émile Durkheim
- Pokusil se vyřešit společenské jevy z nich samotných
- zabýval se sebevraždou
- Herbert Spencer
- Navázal na Comta, tzv. Evolucionismus (evoluční teorie)
- Karl Marx
(14.09.2026)
2. Období sociologie
- cca 1920 až 1940-1950
- přesun od teorie k praxi
- hlavní rozvoj ve Spojených Státech
- vznik řady metod a technik k sociologickým výzkumům
- zpočátku popis problémů jako: hospodářská krize, nezaměstnanost, organizovaný zločin.
- později za 2. sv. války např. ve spolupráci s politology studium nepřátelské propagandy atd.
- po 2. sv válce výzkum běžných jevů (např.: prostorové rozmístění obyvatelstva na venkově a ve městech)
- pouze několik nových teorií, např.:
- teorie konfliktu
- strukturální funkcionalismus
- Autoři: Talcott Parsons
3. Období sociologie
- cca 1960 až současnost
- přesun zájmu od velkých společ. útvarů k jednotlivci. V centru zájmu je každodenní, všední život běžného člověka
- později: studium globalizace a jejího dopadu. (např. zanikání střední třídy, kus bohatne a druhý chudne)
- např. teorie Neomarxismus, Frankfurtská Škola
- autoři: Erich Fromm
Sociální seskupení
(str. 199 v učebnici )
-
agregát - trvalejší sdružení lidí kteří zaujímají společný prostor (obyvatelé města, lidi ve škole na začátku roka)
-
u malých skupin se osobně znají a můžou přímo komunikovat (malé/velké)
-
primární/sekundární - primární mají vliv na člověka a mezi členy je silný citový vztah (např. rodina)
- sekundární vzniknou účelně za cílem nějakého gólů (tým spolupracovníků ve firmě)
-
formální/neformální - formální mají hierarchii za podmětu nějaké organizace (sportovní tým než se seznámí)
-
referenční skupiny jsou ty kterých členi nejsme ale chtěli bychom být (fandové sportovního oddílu)
-
členská skupina je ta, které členem jsme
-
komunita = společenství lidí žijící alternativním způsobem životě a né normy normálního života, spojuje je nezávislost
-
dav = shromáždění lidi v jednom prostoru, které spojuje jejich postoj vůči něčemu
- ovlivnitelnost člověka davem, člověk se stává v davu anonymní.
- Gustave Le Bon - francouzský sociolog který studoval davy
- Davy Útočné
- Davy Únikové
- Davy Získávací - rabování domů
- Davy Expresivní - účastníci demonstrace
- Standfordský vězeňský experiment - Philip Zimbardo
socializace
str. 202
- celoživotní proces začleňování člověka do konkrétní společnosti
- Primární socializace - především v rodině a úzce spjata s rodinou
- Sekundární socializace - v dospělosti a stáří, změny a nové role
- Resocializace - proces osvojení si zcela odlišných vzorců chování a hodnot (např. nástup do vězení nebo armády, nebo znovuzačlenění jedince do společnosti)
gender
str. 203
- koncept který poukazuje na na sociální rozdíly mezi muži a ženami
- ≠pohlaví
- kulturně vytvořené rozdíly mezi muži a ženami, které jsou závislé na místě a čase
sociální stratifikace (rozvrstvení)
- otrokářství
- kastovní systém
- stavovský systém
- moderní společnost
politologie
- nauka o politice. Zabývá se například politickými systémy, doktríny, ideologie, volby a volební systémy, zahraniční politika
- rozlišujeme:
- Vnitřní politiku - umění řídit stát
- Vnější politika - vztahy mezi státy
vývoj politologie
předvědecká fáze
- před vznikem politologie jako samostatného oboru
- počátky ze starověkého Řecka (Sókratés, Platón, Aristoteles)
- vrcholné (klasické) období
- vznik přímé demokracie
- Sókratés: kritika přímé demokracie (kdokolik a jakýkoliv debil se může dostat do silné pozice)
- navrl Sofokracii (vládu moudrých)
- Platón: žák Sokrata, také měl ideály sofokracie
- díla: spisy Ústava a Zákony
- vrstvy ideálního státu:
- filosofové*
- strážci*
- řemeslníci a zemědělci (obživa státu, vlastní majetek - "nečistá" duše, nemají právo rozhodovat)
- *společný majetek, včetně žen a dětí (pro 1. a 2. vrstvu)
- vrstvy ideálního státu:
- díla: spisy Ústava a Zákony
- Aristoteles: žák Platóna, také ideál sofokracie
- vládnout by měla střední společenská vrstva
05.10.2026
- vládnout by měla střední společenská vrstva
Středověk
- sv. Augustin - spis O Boží Obci
- rozlišil 2 obce (světy):
- obec boží (věčná, dokonalá)
- obec lidská (pozemský svět, konečný, nedokonalý)
- vycházel z Platóna
- rozlišil 2 obce (světy):
- sv. Tomáš Akvinský
- navázal na Aristotela
Renesance
- Utopie, často navázáno z Platóna
- autori: Thomas More (spis Utopia), Tomasso Campanella (Sluneční Stát), Francis Bacon (spis Nová Atlantida)
- významná osoba která se držela rozumem při Zemi: Niccolo Machiavelli
- právník, filosof, dramatik, politik, diplomat
- dílo Vladař - soubor rad panovníkovi, jak správně vládnout
- (např. Panovník než si získá a upevní moc, může použít i nečestné, nemorální prostředky způsoby vlády, ale po upevnění moci se musí vrátit k čestným metodám. +vždy by měl mít na zřetel ne osobní prospěch, ale zájmy celého státu)
Novověk
- Thomas Hobbes - anglický filosof
- společně s J. Lockem zakladatelé politické ideologie liberalismus
- spis Leviathan
- teorie přirozeného práva, tedy právo vycházet ze přirozených lidských potřeb+ má být zcela nezávislé např. na náboženství + důraz na náboženství
-
- teorie společné smlouvy: původně před vznikem státu měl každý člověk absolutní svobodu, ale: to by bylo neudržitelné --> lidé spolu uzavřeli společenskou dohodu, smlouvu, že si vzájemně nebudou škodit.
-
- John Locke - jako 1. teorie dělby státní moci na 2 nezávislé složky.
- zákonodárná - parlament jako jediný má právo navrhovat zákony, nezávislý
- výkonná - panovník je povinen dodržovat zákony dané parlamentem. Pokud je nedodržuje, lid má právo ho svrhnout
- Hugo Grotius - holandský právník, filosof a diplomat
- základy teorie mezinárodního práva
- dílo: spis O Právu Války a Míru
Francouzské osvícenství
- Ch. L. de Montesquieu - spis O Duchu Zákonů
- navázal na Locka - doplnil jeho teorii dělby státu o třetí složku --> nezávislá soudní moc
- Jean Jacques Rousseau - kritika stávající společnosti a majetkové společenské nerovnosti (Rousseau nepocházel z prestižní rodiny, byl to samouk který si své vzdělání vytloukal)
- ideál malé, přímé demokracie, kde si lidé sami navrhují zákony (=o to dobrovolněji by je pak dodržovali)
- utopická myšlenka odstranění majetkové nerovnosti tím, že ti nejbohatší se vzdají svého majetku s přerozdělil by se mezi chudé.
- Inspiroval Socialismus a Karla Marxe
- spis O Původu Nerovnosti Mezi Lidmi
14.10.2026
Vědecká fáze
- USA - 1. katedra politologie --> Kolumbijská univerzita (1857)
- autoři: John Burgess
- 20.st. 20.-40. léta: Chicagská politologie
- představitelé: Charles Merriam, Harold Laswell
- další autoři ve 20.st.: Gabriel Almond, Sidney Verba, Ronald Inglehart
Francie
- 1871: Škola svobodných politických věd
- zakladatel: Émile Boutmy
- představitelé: Paul Janet
20. století
- Reymond Aron - politik, filosof, rozbor a kritika totalitních režimů a levice (marxismus, totalismus)
- Esej o Svobodách
- oponent Jeana Paula Sartra (levicový filosof, spisovatel, dramatik, vytvořil Existencionalismus)
Anglie
- 1895: Londýnská škola ekonomických a politických věd
- představitelé: Graham Wallas, Harold Laski
- 50 léta 20.st: Vznik Politologické asociace
Německo
20.st: Klaus von Beyme, Thomas Elwein. Leo Strauss a Hannah Arendtová (oba židovského původu, emigrace do USA). Dále Jürgen Habermass (Neomarxismus), Ralph Dahrendorf (teorie konfliktu)
Rakousko
20.stol.: Fridrich August von Hayek (Nobeliva cena za ekonomii), Karl Raimund Popper